Druhy stromů v pražských stromořadích

Strom z jihovýchodu USA a Střední Ameriky s širokou jehlanovitou korunou. Má laločnaté, javorům podobné listy, které se na podzim výrazně barví do oranžova až červenofialova. Plodem jsou dřevnaté tobolky v pichlavém kulovitém plodenství. I přesto, že jeho areál rozšíření zasahuje až do tropů a subtropů, daří se mu dobře i v našem podnebí. Jeho pryskyřice se nazývá Styraxový balzám a je využívána v lidovém léčitelství.

Strom pocházející z jižních částí Evropy, malé Asie a severní Afriky. Jeho kůra je do vysokého věku hladká a světle šedá, připomíná kůru buku. Listy podobné listům jilmů se na podzim žlutě zbarvují. Plodem jsou modročerné peckovice, které mohou sloužit jako potrava ptákům. Druh velmi dobře toleruje městské prostředí. První výsadby tohoto druhu se v Praze začaly objevovat zhruba před dvaceti lety spíše náhodou jako záměna za břestovec západní. Dnes roste velmi úspěšně v několika pražských stromořadích, například v ulici Milady Horákové před blokem Molochov.

Rychle rostoucí kříženec dvou severoamerických břestovců. Listy jsou podobné listům jilmů, na podzim se zlatožlutě zbarvují. Již na mladých kmíncích stromů se tvoří rozbrázděná borka. Jde o pro Prahu nový, vůči vlivům městského prostředí odolný druh, který je vysazován v posledních několika letech. Pěkní jedinci rostou například v části ulice Italská.

Severoamerický strom v domovině rostoucí na vlhkých stanovištích. Svými nároky je velmi přizpůsobivý a dobře snáší městské prostředí. Listy jsou podobné listům jilmů, na podzim se zbarvují světle žlutě. Plodem jsou jedlé červenohnědé peckovice, které na podzim vyhledávají ptáci. Tento druh je v Praze vysazován již nejméně pět desítek let. Ačkoli velmi dobře toleruje městské podmínky, je hojněji vysazován až v posledním desetiletí. Nejhezčí stromořadí břestovců západních v Praze můžeme vidět v ulici Lužická.

Statný strom se širokou vzdušnou korunou pocházející z východní části Severní Ameriky. Původní druh je charakteristický velkými trny, forma inermis trny nemá. Listy jsou až dvojitě sudozpeřené složené z velkého množství malých lístků. Na podzim opadávají zelené nebo se barví žlutě až bronzově. Zajímavé jsou plody, až 45 centimetrů dlouhé hnědé lusky dozrávající na podzim. Pro svou nenáročnost a toleranci k vlivům městského prostředí bývá v posledních desetiletích často vysazován. Jeho nevýhodou je vyšší světlomilnost. Beztrnná forma má několik velmi podobných kultivarů mírně se lišících charakterem růstu. Pěkný starý jedinec původního druhu dřezovce roste na konci ulice Pod Vršovickou vodárnou III. Mladší stromy, převážně ve formě kultivarů, jsou k vidění na mnoha místech Prahy, za všechny jmenujme například ulici Jičínskou nebo Křižíkovu.

Mohutný rychle rostoucí výrazně suchovzdorný druh dubu. Je jedním z našich domácích druhů dubů, ačkoli je těžištěm jeho rozšíření jihovýchodní Evropa a Malá Asie. Vzhledem k tomu, že je značně odolný vůči suchu, je jedním ze žhavých kandidátů pro hojnější využití v pražských stromořadích. V městském prostředí však nebyl dosud v rámci Prahy nijak významně vysazován.

Mohutný strom původem z východu USA. Je zajímavý svými hluboce laločnatými listy, které se během podzimu zbarvují oranžově nebo až zářivě červeně. Pro svůj relativně rychlý růst a mohutnou korunu je v zahraničí často pěstován jako dřevina uličních stromořadí. V Praze je do kultury postupně zaváděn od roku 2022. První výsadba tohoto druhu proběhla v ulici Žernosecká.

Široce sloupovitě rostoucí kultivar habru. Na rozdíl od rodičovského druhu je tvar jeho koruny pravidelný a větve od kmene odstávají v ostrém úhlu. V městském prostředí roste tento druh velmi dobře a ani ve středním věku neztrácí bujnost. Konická koruna je však poměrně hustá a také dosti široká, měl by tak být vysazován spíše do širších ulic nebo zelených pásů. V posledních zhruba dvaceti letech je občas vysazován v ulicích, v prvních letech je však od země zavětvený, což se v uličním prostoru převážně nejeví z prostorových a rozhledových podmínek jako vhodné. Zajímavá ukázka tohoto druhu je ve stromořadí ve východní části ulice Jeseniova.

Velmi štíhle rostoucí kultivar domácího druhu hlohu. Jako prakticky všechny hlohy snáší dobře negativní vlivy městského prostředí. Jeho štíhlá koruna však nemá nijak pozoruhodný mikroklimatický efekt. Má nápadné na jaře vykvétající bílé květy a červené plody, které zůstávají na větévkách i po podzimním opadu listů. Stromořadí složené z hlohu jednosemenného ´Stricta´ je možné vidět kupříkladu v ulici v ulici Záhřebská.

Kříženec severoamerických druhů hlohu, který vznikl ve Francii již v roce 1870. Roste jako menší nepravidelně větvený stromek s často asymetrickou korunou. Asi nejzajímavější jsou jeho prakticky celokrajné kožovité listy, které se na podzim zbarvují do oranžové či žluté barvy. Na větévkách zůstávají poměrně dlouhou dobu a výrazně kontrastují s velkými sytě červenými plody držícími se dlouho do zimy. Druh, ačkoli není vysazován nijak často, je k městskému prostředí relativně odolný. Několik pěkných exemplářů je možné vidět kupříkladu před Jindřišskou věží.

Starý kultivar domácího druhu hlohu s dlouhou tradicí výsadby do městských ulic. Vyznačuje se bohatými růžovočervenými květy, které na něm nesesychají a nehnědnou jako na jiných kultivarech. Červená barva květů je asi nejvíce intenzivní ze všech kultivarů hlohu. Koruna starých jedinců může být relativně široká i když v obecném povědomí jde spíše o menší stromek. Stromořadí složené z hlohu obecného ´Paul´s Scarlet´je možné vidět kupříkladu v ulici Španělská.

Kuželovitě rostoucí kultivar čínského druhu hrušně. Ačkoli je tato dřevina obecně považována za vhodný strom uličních stromořadí, jsou výsledky jejího růstu v městských ulicích rozporuplné. Často trpí padlím a rzí listů, koruny stromů prosychají a obecně se nevyvíjí podle očekávání. Její výsadu tak lze doporučit pouze ve velmi vhodných podmínkách. Zajímavostí druhu jsou velmi drobné kulovité plody do velikosti dvou centimetrů. Na jaře zaujme bohatými bílými květy, na podzim pak žlutým až červeným zabarvením listů. Asi nejhezčí stromořadí tohoto druhu je dnes možné najít v ulici Eliášova.

Přirozeně se tento druh jabloně vyskytuje v Japonsku, nejčastěji jako vysoký keř. Až způsobem pěstování je u něj možné dosáhnout stromového tvaru. Na první pohled upoutá svými květy, které se během času výrazně mění od karmínových v poupěti přes růžové po rozkvětu až po bílé v dokvétání. Květy se objevují zhruba v první polovině května, velmi malé žlutooranžové plody dozrávají od poloviny září. Kromě květů a plodů mohou kolemjdoucí upoutat i listy, které jsou na rozdíl od většiny ostatních druhů jabloní na bujných výhonech výrazně laločnaté. Na podzim se listy zbarvují v odstínech žluté barvy.

Kříženec různých druhů jabloní vyšlechtěný v Holandsku. Nevysoký stromek nejvýraznější svým bohatým kvetením. Květy jsou tmavorůžové barvy a jejich vizuální účinek je umocněn purpurovým zabavením rašících listů. Listy postupem vegetace mění barvu z purpurové do tmavozelené a v podzimních měsících se mohou oranžově zbarvovat. Podzimní zbarvení listů výrazně kontrastuje s drobnými vínově červenými plody, které na stromě vydrží dlouho do zimy.

Statný strom původem z východu Severní Ameriky, kde roste jako pionýrská dřevina osídlující břehy řek. Výrazný je podzimním žlutým zbarvením listů. V domovině je jeho dřevo využívané k výrobě kytar. V Praze se v celistvých stromořadích nevyskytuje často, asi největší jedinec roste v ulici U Vodárny. Mladší stromy pak kupříkladu v ulici Korunovační.

Kultivar méně známého domácího druhu jasanu. Zpravidla se jedná o velký bujně rostoucí strom s lichozpeřenými listy. Jednotlivé lístky jsou výrazně užší nežli u známějšího domácího jasanu ztepilého. Hlavní předností tohoto kultivaru je jeho velmi výrazné podzimní zbarvení listů. Ty se již během měsíce září zbarvují do odstínů oranžové červené nebo později až tmavě vínové barvy. Jedná se o jeden z nejvýraznějších podzimních barvičů. Pěkné mladší jedince můžeme vidět v mnoha pražských ulicích například v Kostelní.

Mohutný strom domácí v celé Evropě a na Kavkaze. Zahrnuje tři ekotypy: lužní, horský a vápencový, ve kterých se vyskytuje od hor po nížiny. Lichozpeřené listy na podzim opadávají většinou zelené nebo se barví světle žlutě. Ve městech jsou pěstovány zejména jeho tvarové nebo sterilní kultivary. V posledních letech se ukazuje jeho citlivost na dlouhodobá období sucha, která následně spolu s působení houby Hymenoscyphus fraxineus vede často k usychání celých stromořadí. Krásný veliký exemplář roste na náměstíčku mezi ulicemi Na Pěšinách a Rolnická. Pěkné stromořadí kultivaru ´Westhof‘s Glorie‘ můžeme vidět kupříkladu v ulici Jana Zajíce.

Domácí druh javoru s nepravidelnou, široce kuželovitou korunou, listy zpravidla pětilaločnými, které se na podzim žlutě zbarvují. V přírodě může růst na různých typech stanovišť, k prostředí je značné přizpůsobivý. Ačkoli patří mezi odolné stromy, které dobře snáší městský typ stanovišť, není v Praze ve své čisté formě prakticky vůbec vysazován a je masivně nahrazován kultivarem Acer campestre ´Elsrijk´, který však nedosahuje kvalit ani velikosti původní dřeviny.

Kultivar javoru babyky, který se od původního druhu liší kuželovitě konickou korunou. Na dobrém stanovišti může dosahovat výšky okolo 15 m. Tvar a podzimní zbarvení listů je stejné jako u původního druhu. V Praze je v ulicích vysazován od počátku devadesátých let 20 století. Jedny z největších jedinců tohoto kultivaru dnes najdeme například na náměstí Na Kampě nebo na Staroměstském náměstí.

Menší strom dorůstající zhruba 10-15 metrů výšky. Vyznačuje se brzkým jarním kvetením a nápadnými trojlaločnými listy. V přírodě se vyskytuje na jihu Evropy, v Malé Asii či severní Africe, kde obvykle roste na suchých stanovištích. Ve stromořadí je u nás dosud málo používaný, nicméně jedná se o strom s velkým potenciálem pro naše města. Zavádíme jej do pražských ulic od roku 2022, první výsadby proběhnou v rámci obnovy stromořadí v ulici Dělostřelecká.

Mohutný domácí strom rozšířený v celé Evropě a na Kavkaze. Přirozeně roste převážně ve vyšších horských nebo podhorských polohách. Listy má pětilaločné, borku v mládí hladkou a ve stáří destičkovitě odlupčivou. Dříve byl v Praze nezřídka vysazován jako dřevina uličních stromořadí, v posledních letech se však ukazuje jeho vysoká citlivost k přísuškům. Do prostředí běžných ulic bez kvalitní přípravy stanoviště a zavedení prvků modrozelené infrastruktury dnes již prakticky nemá smysl tento druh vysazovat.

Vysoký strom domácí v celé Evropě. Má široce vejcovitou korunou a listy pěti až sedmilaločné, které se na podzim výrazně červenooranžově zbarvují. Český název mléč dostal po bílé tekutině, které roní řapíky listů po utržení. Kromě původního druhu jsou ve městech pěstovány i mnohé jeho kultivary, rozdílné zbarvením listu nebo tvarem růstu.

Vystoupavě až sloupovitě rostoucí kultivar javoru mléče. Koruna je ve stáří široká jen okolo zhruba 6 metrů. Městské prostředí snáší o něco lépe nežli klasický javor mléč. Vyznačuje se také bujným růstem. V Praze je vysazován v posledních třiceti letech. Větší jedince je možné najít například v ulici Thámova nebo Bořivojova.

Kultivar javoru mléče s užší vejčitou korunou. Název mléč dostal po bílé tekutině, které roní řapíky listů po utržení. Snáší též sušší stanoviště. Je využívaný v parcích i ve stromořadích. V posledních letech je ve výsadbě upřednostňován před klasickým javorem mléčem.

Vysoký strom původem z východu Severní Ameriky, kde roste na vlhčích půdách v záplavových oblastech. Jeden z nejdříve vykvétajících stromů, na kterém se v příznivých letech objevují žluté květy již v únoru. Je výrazný také svými listy na rubu stříbřitými, na podzim pak žlutě zbarvenými. I přes to, že v přírodě roste na vlhčích místech, v městských ulicích prosperuje vcelku dobře. Na některých místech dosahuje výšky i přes 20 metrů. Pěkní jedinci jsou k vidění například v ulici Ševčíkova na Vinohradech.

Kultivar javoru stříbrného, od kterého se liší zejména užším tvarem koruny. Je výrazný svými listy na rubu stříbřitými, na podzim žlutě zbarvenými. V uličních stromořadích se objevuje spíše sporadicky.

Keř nebo malý strom pocházející z jižní a střední Evropy. U nás se vyskytuje ve volné přírodě v oblasti jižní Moravy, Českém krasu či Středohoří. Roste na světlých, často vápenitých, suchých stanovištích. V městských stromořadích je pěstován pro svou odolnost vůči městskému znečištění i suchu. Zpravidla dorůstají výšky středně vysokých stromů. Zaujmou výrazně šedě chlupatou spodní stranou listů. Zajímavé jsou i nápadně červené plody, které dozrávají v podzimních měsících.

Strom s těžištěm výskytu ve Skandinávii. Jeho listy nejsou jako u klasického jeřábu ptačího zpeřené ale jednoduché po okraji výrazně laločnaté. Na podzim se mohou zbarvovat červenooranžově. Nápadný je také svými bílými květy a červenými plody. Pěstován v parcích a stromořadích jako strom snášející sucho.

Jerlín japonský je navzdory svému názvu dřevinou pocházející z Číny a Koreje, v Japonsku pouze zdomácněl. V Praze jde o jeden z historicky nejvysazovanějších a nejlépe prosperujících druhů stromů. Oproti většině dřevin kvete tento mohutný medonosný strom v létě a zasypává své okolí drobnými nažloutlými květy. Je pěstován pro svou odolnost vůči negativním městským vlivům. 17 nádherných kusů tohoto jerlínu bylo vysazeno na jaře 2022 na Smetanově nábřeží na straně u kavárny Slávie.

Oproti botanickému druhu má výrazně užší korunu. Je proto zasazován do míst, kde je původní druh pro svou šířku nevhodný. V alejích raší zhruba o týden až čtrnáct dní dříve než ostatní jerlíny.

Jerlín japonský je navzdory svému názvu dřevinou pocházející z Číny a Koreje, v Japonsku pouze zdomácněl. Kultivar Regent má oproti botanickému druhu mohutnější vzrůst. Jerlíny jsou pěstovány pro svou odolnost vůči negativním městským vlivům. V Praze se jedná o jeden z historicky nejvíce vysazovaných, a zároveň z hlediska růstu nejúspěšnějších, stromů. V letních měsících kvete bílými květy v dlouhých koncových latách. Je využíván jako solitéra i ve stromořadích. Z nejlepších pražských stromořadí jerlínů lze jmenovat například ta v ulici Tusarova.

Kříženec různých druhů jilmů vyšlechtěný v USA, odolný vůči grafióze (onemocnění jilmů způsobené houbou Graphium ulmi), vyznačující se široce rozložitou v mládí poměrně hustou korunou. Jako další druhy a kultivary jilmů rezistentní vůči zmíněné grafióze je pro svou nenáročnost a toleranci k vlivům městského prostředí vhodným druhem pro výsadby.

Strom původem z jižní Číny odedávna však pěstovaný poblíž chrámových budov i v Japonsku a Koreji. Fosilní nálezy rodu jinan, blízkého příbuzného jehličnanů, dokládají jeho výskyt již v období druhohor. Vyskytuje se v podobě samčích nebo samičích jedinců (dvoudomý strom), jehož plody připomínající bílé třešně na podzim silně zapáchají. Nápadné vějířovité listy s vidličnatou žilnatinou se na podzim zbarvují žlutě. U nás tento strom vešel do povědomí veřejnosti též díky knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří. Dříve se v Evropě pro svůj exotický vzhled pěstoval zejména v parcích a zahradách. Díky tomu, že toleruje velmi dobře extrémy městského prostředí, je v posledních desetiletích stále více vysazován i do uličních stromořadí. Pěkné stromořadí najdeme na mnoha místech v Praze kupříkladu v ulici Karla Engliše nebo v části ulice Vršovická.

Strom původem z Balkánu. Tato velmi oblíbená mohutná dřevina má pěti až sedmičetnélisty a dlouhé vzpřímené laty bílých květů. V posledních desetiletích je napadán klíněnkou jírovcovou, jejíž housenky způsobují předčasný opad listů. Pro většinu stromů není toto poškození nikterak fatální, i když předčasný opad listů může na pohled působit velmi dramaticky. Jako mohutný strom je a měl by být vysazován pouze do širších prostorných ulic. Hezké exempláře můžeme najít například v ulici Pod Kaštany.

Kříženec severoamerického jírovce pavie a evropského jírovce maďalu. V habitu je podobný spíše jírovci maďalu, dorůstá však menších rozměrů. Jeho květy mají výraznou červenorůžovou barvu, slupka plodů je bez výrazných ostnů. Jeho listy nejsou napadány klíněnkou jírovcovou, proto byl v posledních letech relativně často vysazován jako náhrada za jírovec maďal. Menší jedinci jsou k vidění například ve stromořadí v ulici Pod Kaštany.

Kultivar lípy malolisté, užší kuželovitou korunou. Drobnější vzrůst je hlavním důvodem jejího častého vysazování do omezených prostorových podmínek městských alejích.

Domácí druh lípy a zároveň jeden z nejčastěji vysazovaných druhů uličních stromořadí v Praze. Významná medonosná dřevina vykazující též obstojnou adaptabilitu na městské prostředí. Listy jsou na rozdíl od jiných druhů lip ze spodní strany sivozelené.

Kultivar lípy malolisté vyznačující se menším vzrůstem a pravidelnou hustou korunou. Je často vysazována v alejích, i když je její růst spíše pomalejší. Je odolná proti městskému znečištění, mrazu a větru, hůře však snáší přísušky.

Dřevina původem z jihovýchodní Evropy. Má širokou korunou s šedobíle plstnatými listy po kterých dostala české jméno. Koruna je často velmi široká kulovitá až oválná. Kvete výrazně vonnými květy později než domácí lípy. U nás je pěstována v parcích a alejích zejména v teplejších oblastech. Občas zaslechnutá tvrzení, že nektar květů tohoto druhu je jedovatý pro včely, nemají jakoukoli oporu v realitě. V Praze je v posledních zhruba sto letech často vysazovaným stromem uličních stromořadí. Jedny z nejmohutnějších jedinců můžeme najít například v ulici Thákurova.

Domácí druh lípy přirozeně rostoucí v suťových lesích. Na rozdíl od příbuzné lípy malolisté má výrazně větší oboustranně zelené listy, dříve rozkvétá a jeho plod (oříšek) má výrazná žebra je tvrdší. Jedná se o medonosnou dřevinu. Využívána je jako solitéra i alejový strom, v uličních stromořadích vykazuje o něco lepší růst nežli lípa malolistá.

Strom zřejmě vzniklý křížením lípy malolisté a lípy kavkazské. Jeho přirozený areál rozšíření není znám. Druh byl popsán roku 1866 v kultuře. Je menšího vzrůstu nežli ostatní často pěstované druhy lip, větvičky vyšších řádů v koruně často výrazně převisají, což jí dává nezaměnitelný charakter habitu. Barva větviček je navíc výrazně zelená, je tak druhem snadno rozeznatelným. Vykvétá později než domácí lípy. Od počátku 20. století byla široce využívána v městských stromořadích.

Strom původem z jihovýchodu Evropy, Kavkazu a Malé Asie, kde roste většinou v horských lesích. Pro svůj ušlechtilý vzhled a pravidelnou jehlanovitou korunu je v městských ulicích vysazována již přes 80 let. Oříšky se silnou slupkou vyrůstají v lepkavém plodenství po pěti až deseti kusech. V mládí roste dosti bujně a i na místech s krátkodobými přísušky dosahuje v uličních stromořadích rychlého efektu. V posledním desetiletí se však projevuje její zhoršená tolerance vůči dlouhotrvajícím suchým periodám. Řada dříve úspěšně rostoucích stromů tak poměrně rychle chátrá a usychá. Pěkné mladé jedince je možné vidět kupříkladu v ulici Uralská, Urxova nebo Chodská.

Menší strom v přírodě někdy i keř rostoucí od severozápadní Afriky přes středomoří až po Pákistán. Je teplomilnou dřevinou velmi tolerantní k suchu i vedru. U nás často zplaňuje na výslunných suchých stanovištích. Vykvétá na jaře bílými květy vonícími po hořkých mandlích. Plody jsou černé kulaté peckovice podobné třešním, které skýtají potravu mnoha druhům ptáků. Drobné srdčité listy se na podzim mohou zbarvovat v odstínech žluté. Historicky byla sázena na řadě míst v Praze do uličních stromořadí, v posledních letech je však ve výsadbách vcelku opomíjena a to i kvůli množství plodů. Pěkné staré jedince je možné najít na řadě míst v Praze většinou jako jedince zbylé z dřívějších mahalebkových alejí. Jedny z nejmohutnějších rostou například v jižní části ulice Na Maninách.

Menší stromek v přírodě se často objevující i v keřové formě. Pochází z východu Severní Ameriky. Je pěstován zejména v parcích pro své nápadné bílé květy, které se objevují brzy z jara. Listy se na podzim výrazně barví do červenooranžova, jedlé modročerné plody mohou sloužit jako potrava ptákům. V posledních několika letech je pro svou relativní odolnost vůči negativním vlivům města vysazován i do vybraných pražských ulic, jakkoli má jeho menší a řídká koruna spíše omezený přínos pro městské mikroklima. Novou výsadbu můžeme najít kupříkladu v jižní části ulice Janovského.

Statný strom, který i v městských podmínkách dorůstá až ke 30 metrům výšky. Na první pohled upoutá svou světlou, někdy až bílou odlupčivou kůrou. Ta se objevuje již na relativně mladých stromech zhruba od 20 let věku. Listy, na podzim žlutě nebo hnědě barvící se podobají javoru mléči – odtud je i český druhový název stromu. Ačkoli přirozeně vyhledává vlhčí stanoviště je ve městech značně odolný a úspěšně rostoucí. Díky jeho dobrým reakcím na zmlazování je možné ho v ulicích i výrazně tvarovat. Druh je nejistého původu, pravděpodobně kříženec platanu západního a východního, může být i potomkem vyhynulého třetihorního druhu. Původní druh i jeho kultivary jsou oblíbenými dřevinami alejí a stromořadí, v Praze jsou zastoupeny v různém stáří. Starší jedinci rostou například v ulici Kollárova nebo Cukrovarnická, mladší výsadby jsou k vidění například v ulici Koněvova.

Mohutný sloupovitě rostoucí kultivar platanu javorolistého. Na rozdíl od původního druhu má výrazně užší, vejčitou korunu. Je tak možné ho použít i do prostor, kde by původní druh platanu nebyl schopen optimálně rozvinout svou korunu. Stejně jako původní druh je nápadný svými nádhernými velkými listy a světlou hladkou odlupčivou borkou.

Strom, který má na rozdíl od původního druhu hlavně v mladším věku úzce sloupovitou pravidelnou korunu. Pro svůj charakter růstu může být na rozdíl od původního druhu využíván i ve výrazně užších prostorách. Několik asi třicet let starých jedinců roste na ulici Evropská vedle budovy Generálního štábu armády ČR.

Dřevina pochází z horských oblastí západní Číny, kde přirozeně roste ve smíšených lesích. Původní druh nedosahuje výšky větší než deset metrů. Květy jsou zpravidla bílé nebo světlounce růžové. Listy se na podzim mohou zbarvovat červenooranžově. Původní druh není prakticky vůbec pěstován. Místo něj však můžeme v ulicích vidět celou řadu kultivarů zpravidla s odlišnou barvou a tvarem květu.

Nejběžněji pěstovaný kultivar japonské třešně. Vyznačuje se zejména relativně pozdním kvetením. Růžové květy jsou plné (mají velké množství okvětních plátků), objevují se ve značném množství a v chladnějších letech na stromě vydrží až do plného olistění. ´Kanzan´ se zpravidla dříve rouboval v korunce na podnož třešně ptačí, při takovém způsobu pěstování se tvoří charakteristická trychtýřovitá koruna s mnoha kosterními větvemi. Ve výsadbách jsou tak starší jedinci nezaměnitelní nejen v době květu. V posledních letech jsou však na trhu i jedinci s průběžným kmenem, kteří budou tvořit korunu široce oválnou. Starší i mladší jedinci jsou k vidění v celé řadě pražských ulic, jedno z nejpůsobivějších je stromořadí při ulici V Olšinách.

Strom východoasijského původu roste na slunných a teplých místech. V uličních stromořadích je sázen již nejméně 80 let. Je spíše menšího vzrůstu, jeho koruna je často nepravidelná, charakteristická tlustými křivolakými větvemi. Listy jsou dlouhé, lichozpeřené, na podzim se zbarvují žlutě. Nejatraktivnější je v letním období, kdy rozkvétá velkými latami drobných žlutých květů. Zajímavé jsou také lososově růžové tobolky jeho plodů připomínajícími lampiónky, které seschlé zůstávají na stromě dlouho do zimy. Pro svou odolnost vůči suchu a dalším negativním vlivům města bývá v posledních desetiletích relativně často vysazován. Nejstarší jedince druhu můžeme najít v ulicích Uruguayská a Šmilovského. Novější výsadby pak kupříkladu v části ulice Hlavní na Spořilově.

Středně vysoký brzy rašící strom původem ze severovýchodní Asie. Starší jedinci mají širokou korunu s obloukovitě převisajícími jemnými větvemi. Dříve byl často vysazován pro svůj rychlý růst, ve stromořadích však může značně trpět suchem. Ideálně roste na výslunných vlhčích stanovištích. V Praze se objevuje několik starších stromořadí. Jedno z nejpůsobivějších můžeme nalézt v ulici Dejvická a Václavkova. V nových výsadbách se v posledních letech objevuje také jeho pyramidálně rostoucí kultivar ´Fastigiata ´. Pěstován v parcích a stromořadích na teplejších slunných stanovištích.

Kříženec japonských druhů třešní -sakur. ´Accolade´ je pěstována pro své bohaté, světlerůžové květy, které se objevují zhruba o měsíc dříve nežli u sakur. Výrazné je též podzimní žlutooranžové zbarvení listů. Koruna je oproti běžným sakurám výrazně jemně větvená, celkově hustší. V minulých desetiletích byla relativně často vysazována do uličních stromořadí, kde však oproti původním předpokladům pěstitelů značně trpí suchem.

Okrasný kultivar třešně ptačí s výraznými plnými květy bílé barvy. Květy se objevují zhruba o týden později nežli u původního druhu. Díky absenci plodů je možné ji použít i do intenzivních městských prostor, kde se jeví jako velmi odolná. Výrazné je i její podzimní červenooranžové zbarvení listů. V posledních desetiletích je často sázena i do širších ulic kde vynikne její mohutný habitus.

Pochází z jihovýchodní části Severní Ameriky. V Evropě jej začal od r. 1601 pěstovat a šířit francouzský zahradník Jean Robin, po kterém byl strom pojmenován. Je znám svou odolností vůči městskému znečištění. Je jednou z tradičních dřevin pražských stromořadí, ve kterých poměrně úspěšně roste. Dodává specifický ráz celým ulicím i čtvrtím. Nejatraktivnější je v době květu ve druhé polovině měsíce května. Vonné květy bílé barvy jsou uspořádány v převislých hroznech. Jedná se o značně světlomilnou dřevinu, kterou je vhodné používat pouze na plně exponovaných osluněných místech, v opačném případě deformuje tvar natahováním větví za světlem. I když patří k invazivním druhům dřevin je v městských ulicích díky svým nízkým nárokům patří mezi perspektivní druhy pro uliční stromořadí.

Beztrnný kultivar akátu, zajímavý zejména oválnou až kulovitou relativně pravidelnou korunou. Jeho nevýhodou, je že prakticky nekvete. Jedná se o jeden z nejstarších kultivarů akátu, do kultury byl zaveden již roku 1864 v USA. Je využíván jako solitéra i ve stromořadích.

Kříženec vyšlechtěný Josefem Vikem v pražských školkách Ďáblice. Do pražských stromořadí byl zaváděn postupně zhruba od poloviny 20 století. Dodnes je možné nalézt v pražských ulicích některé jedince z původních výsadeb, například v ulici Argentinská nebo Soběslavská, kde je od roku 2022 znovu vysazujeme a obnovujeme tato stará stromořadí. U tohoto taxonu je ceněn zejména o něco nižší vzrůst, vysoká odolnost vůči městským podmínkám a menší lámavost větví. Na první pohled ho často rozeznáme pouze v období květu. Hroznovitá květenství mají na rozdíl od Robinia pseudoacacia světle růžovou barvu. Od roku 2022 je znovu častěji vysazován do uličních stromořadí.

Druh japonské třešně - sakury s jemně větvenou široce trychtýřovitou korunou. Na lepších stanovištích může dorůstat až k deseti metrům výšky. Celkově díky jemnému větvení, menším listům i květům působí mnohem subtilněji nežli ostatní sakury. Rozkvétá jako jedna z prvních sakur, často již během dubna, velkým množstvím bílorůžových drobných květů. Listy se na podzim zbarvují žlutě až žlutooranžově. Dříve byla relativně často vysazována do městských ulic, roste však výrazně hůře nežli jiné druhy japonských třešní. Má řadu kultivarů, ze kterých vyniká zejména ´Autumnalis´ jehož květy se objevují částečně již na podzim a v bezmrazých letech nejbohatěji kvete v únoru.

Menší, jemně větvený druh japonské třešně – sakury. Svou konstitucí působí subtilněji než ostatní druhy sakur. Má celkově jemnější větvičky, které se na koncích často drobně převisají. Vykvétá jako jedna z prvních japonských třešní, její růžové kvítky se otevírají již v polovině dubna. Listy se mohou během podzimního období zbarvovat červeně až žlutooranžově. V městském prostředí se bez důkladné přípravy stanoviště dožívá jen relativně nízkého věku, a to i oproti ostatním sakurám.

Pod tímto názvem je obecně známá a šířená ve školkařské produkci, její správný název je však Cerasus × eminens ´Umbraculifera´ - třešeň (višeň) prostřední. Kulovitě rostoucí kultivar křížence u nás domácích druhů třešní. Přirozeně by rostl jako vysoký kulovitý keř. Jeho kmenného tvaru pěstitelé docilují teprve roubováním jednotlivých větví na vysoký kmínek zpravidla bujně rostoucí třešně ptačí. Menší, vcelku rychle rostoucí stromek, je cenný pro svou pravidelnou korunu, bohaté kvetení a relativní odolnost k suchu. Díky malé koruně je však jeho použití spíše omezené. Většina jedinců je navíc relativně krátkověká a v městském prostředí zpravidla nevydrží déle než 30 let. Ve vyšším věku se jejich koruny často rozlamují nebo náhle usychají. Z těchto důvodů se od jejich výsadby ustupuje a vysazována je pouze na místech, kde dochází k obnově hodnotného jednodruhového stromořadí z tohoto taxonu.

Okrasná třešeň (sakura) která přirozeně roste v Japonsku a Koreji. Na dobrém stanovišti může i ve městě dosahovat výšky i přes 12 metrů. Na rozdíl od většiny jiných japonských třešní zpravidla nemá kotlovitou korunu. To jí předurčuje i pro výsadbu do širších ulic. Velké růžové květy se objevují časně již v první polovině dubna. Jejich efekt je navíc násoben zprvu bronzově rašícími listy. Na podzim se zbarvuje nejlépe ze všech druhů sakur v odstínech červené a oranžové barvy. Pro stromořadí se jeví jako značně perspektivní nejen původní druh ale i její kultivary.

Kultivar stromu východoasijského původu, který je podobný jilmům. Vyznačuje se vázu připomínající korunou a žlutooranžovým až oranžovočerveným podzimním zbarvením listů. V městském prostředí je možné jeho použití na dostatečně vlhkých, avšak nezamokřených stanovištích. V uličních stromořadích byly v Praze pilotně vysazeny první 3 kusy na rohu ulice Na Poříčí a Náměstí Republiky, kde jim byly speciálně upraveny stanovištní podmínky. Zelkova patří mezi velmi perspektivní stromy uličních stromořadí.